Lukáše 1,39–56

Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.

I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.

I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.

I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.

A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?

Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.

A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.

Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,

A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,

Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.

Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,

A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.

Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.

Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.

Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.

Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své

(Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.

I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.