Lamentations 3:46–59

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.