John 10:1–18

Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.

Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.

Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.

A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.

Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.

To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.

Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.

Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.

Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.

Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.

Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.

Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.

Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.

Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.

Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.

A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.

Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.

Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.