John 1:29–42

Druhého pak dne uzřel Jan Ježíše, an jde k němu. I dí: Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa.

Tentoť jest, o kterémž jsem já pravil, že za mnou jde muž, kterýž mne předšel; nebo přednější jest nežli já.

A já jsem ho neznal, ale aby zjeven byl lidu Izraelskému, proto jsem já přišel, křtě vodou.

A svědectví vydal Jan, řka: Viděl sem Ducha sstupujícího jako holubice s nebe, a zůstal na něm.

A já jsem ho neznal, ale kterýž mne poslal křtíti vodou, ten mi řekl: Nad kýmž uzříš Ducha sstupujícího a zůstávajícího na něm, tenť jest, kterýž křtí Duchem svatým.

A já jsem viděl, a svědectví jsem vydal, že on jest ten Syn Boží.

Druhého pak dne opět stál Jan, a z učedlníků jeho dva,

A uzřev Ježíše, an se prochází, řekl: Aj, Beránek Boží.

I slyšeli ho dva učedlníci mluvícího, a šli za Ježíšem.

I obrátiv se Ježíš, a uzřev je, ani jdou za ním, dí jim: [39.] Co hledáte?

A oni řekli jemu: Rabbi, (jenž se vykládá: Mistře,) kde bydlíš?

Dí jim: Pojďte a vizte. I šli, aby viděli, kde by bydlil, a zůstali u něho ten den; neb bylo již okolo desáté hodiny.

Byl pak Ondřej, bratr Šimona Petra, jeden ze dvou, kteříž byli to slyšeli od Jana, a šli za ním.

I nalezl ten první bratra svého vlastního Šimona, a řekl mu: Nalezli jsme Mesiáše, jenž se vykládá Kristus.