List Jakubuv 2,14–3,18

Co prospěje, bratří moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutků? Zdaliž jej ta víra může spasiti?

A kdyby bratr neb sestra neodění byli, a opuštění z strany každodenního pokrmu,

Řekl by pak jim někdo z vás: Jděte v pokoji a zhřejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potřeby tělesné, což to platno bude?

Takž i víra, nemá-li skutků, mrtváť jest sama v sobě.

Ale dí někdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých, a jáť tobě ukáži víru svou z skutků svých.

Ty věříš, že jest jeden Bůh. Dobře činíš. I ďáblovéť tomu věří, avšak třesou se.

Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?

Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář?

Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla?

A tak naplněno jest Písmo, řkoucí: I uvěřil Abraham Bohu, a počteno jest jemu to za spravedlnost, a přítelem Božím nazván jest.

Vidíte-liž tedy, že z skutků ospravedlněn bývá člověk a ne z víry toliko?

Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest, přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši?

Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé, takť i víra bez skutků jest mrtvá.

Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.

V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.

An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.

An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.

Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!

A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.

Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;

Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.

Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.

Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.

Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?

Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.

Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.

Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.

Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská.

Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.

Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.

Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.