Psalm 64

(64:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (64:2) Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

(64:3) Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

(64:4) Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

(64:5) Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

(64:6) Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

(64:7) Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

(64:8) Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

(64:9) A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

(64:10) I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

(64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.