Psalm 140

(140:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (140:2) Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,

(140:3) Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.

(140:4) Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah.

(140:5) Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.

(140:6) Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah.

(140:7) Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.

(140:8) Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,

(140:9) Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah.

(140:10) Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.

(140:11) Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.

(140:12) Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.

(140:13) Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných.

(140:14) A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.