Žalmy 91–93

Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.

Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.

Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.

Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.

Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.

Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.

Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.

Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.

Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.

Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.

Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.

Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.

Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.

(92:1) Žalm a píseň, ke dni sobotnímu. (92:2) Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší,

(92:3) Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci,

(92:4) Při nástroji o desíti strunách, při loutně, a při harfě s písničkou.

(92:5) Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu.

(92:6) Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá.

(92:7) Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu,

(92:8) Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni byli na věky.

(92:9) Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky jsi Hospodin.

(92:10) Nebo aj, nepřátelé tvoji, Hospodine, nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti.

(92:11) Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen budu olejem novým.

(92:12) I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají, ušima svýma uslyším.

(92:13) Spravedlivý jako palma kvésti bude, a jako cedr na Libánu rozloží se.

(92:14) Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou.

(92:15) Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou,

(92:16) Aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není.

Hospodin kraluje, v důstojnost se oblékl, oblékl se Hospodin v sílu, a přepásal se; také okršlek země upevnil, aby se nepohnul.

Utvrzenť jest trůn tvůj přede všemi časy, od věčnosti ty jsi.

Pozdvihují se řeky, ó Hospodine, pozdvihují řeky zvuku svého, pozdvihují řeky vlnobití svých.

Nad zvuk mnohých vod, nad sílu vln mořských mnohem silnější jest na výsostech Hospodin.

Svědectví tvá jsou velmi jistá, domu tvému ušlechtilá svatost, Hospodine, až na věky.