(68:1) Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání. (68:2) Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti.

(68:3) Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží.

(68:4) Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí.

(68:5) Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním.

(68:6) Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém.

(68:7) Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé.

(68:8) Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah,

(68:9) Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského.

(68:10) Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval.

(68:11) Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože.

(68:12) Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích:

(68:13) Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti.

(68:14) Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata.

(68:15) Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon.

(68:16) Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan.

(68:17) Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati,jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude.

(68:18) Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá.

(68:19) Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ.

(68:20) Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah.

(68:21) Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí.

(68:22) Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých.

(68:23) Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské.

(68:24) A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou.

(68:25) Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni.

(68:26) Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující.

(68:27) V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského.

(68:28) Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma.

(68:29) Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal,

(68:30) Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary.

(68:31) Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek.

(68:32) Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu.

(68:33) Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, Sélah,

(68:34) Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný.

(68:35) Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích.

(68:36) Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný.

(69:1) Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. (69:2) Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

(69:3) Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

(69:4) Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

(69:5) Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

(69:6) Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

(69:7) Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

(69:8) Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

(69:9) Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

(69:10) Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

(69:11) Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

(69:12) Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

(69:13) Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

(69:14) Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

(69:15) Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

(69:16) Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

(69:17) Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

(69:18) A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

(69:19) Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

(69:20) Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

(69:21) Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

(69:22) Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

(69:23) Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

(69:24) Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

(69:25) Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

(69:26) Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

(69:27) Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

(69:28) Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

(69:29) Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

(69:30) Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

(69:31) I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

(69:32) A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

(69:33) To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

(69:34) Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

(69:35) Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

(69:36) Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.

(69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.

(70:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův, k připomínání. (70:2) Bože, abys mne vytrhl, Hospodine, abys mi spomohl, pospěš.

(70:3) Zahanbeni buďte, a zapyřte se, kteříž hledají duše mé; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž se kochají v neštěstí mém.

(70:4) Zpět obráceni buďte za to, že mne k hanbě přivesti usilují ti, kteříž na mne povolávají: Hahá, hahá.

(70:5) Ale ať se radují a veselí v tobě všickni ti, kteříž tě hledají, a ti, kteříž milují spasení tvé, ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Bůh náš.

(70:6) Já pak chudý a nuzný jsem, ó Bože, pospěšiž ke mně; pomoc má, a vysvoboditel můj ty jsi, neprodlévejž, Hospodine.

Read in Logos

Public Domain