Žalmy 62–63

(62:1) Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. (62:2) Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

(62:3) Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.

(62:4) Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.

(62:5) Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.

(62:6) Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

(62:7) Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

(62:8) V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

(62:9) Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

(62:10) Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.

(62:11) Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.

(62:12) Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc,

(62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho.

(63:1) Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. (63:2) Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

(63:3) Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

(63:4) (Neboť jest lepší milosrdenství tvé,nežli život), aby tě chválili rtové moji,

(63:5) A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

(63:6) Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

(63:7) Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

(63:8) Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

(63:9) Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

(63:10) Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

(63:11) Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.

(63:12) Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.