Žalmy 134–137

Píseň stupňů. Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci.

Pozdvihujte rukou svých k svatyni, a dobrořečte Hospodinu, říkajíce:

Požehnejž tobě Hospodin z Siona, kterýž učinil nebe i zemi.

Halelujah. Chvalte jméno Hospodinovo, chvalte služebníci Hospodinovi,

Kteříž stáváte v domě Hospodinově, v síňcích domu Boha našeho.

Chvalte Hospodina, nebo jest dobrý Hospodin; žalmy zpívejte jménu jeho, nebo rozkošné jest.

Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin, a Izraele za svůj lid zvláštní.

Jáť jsem jistě seznal, že veliký jest Hospodin, a Pán náš nade všecky bohy.

Cožkoli chce Hospodin, to činí na nebi i na zemi, v moři i ve všech propastech.

Kterýž způsobuje to, že páry vystupují od krajů země; blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.

Kterýž zbil prvorozené v Egyptě, od člověka až do hovada.

Poslal znamení a zázraky u prostřed tebe, Egypte, na Faraona i na všecky služebníky jeho.

Kterýž pobil národy mnohé, a zbil krále mocné,

Seona krále Amorejského, a Oga krále Bázan, i všecka království Kananejská.

A dal zemi jejich v dědictví, v dědictví Izraelovi lidu svému.

Hospodine, jméno tvé na věky, Hospodine, památka tvá od národu až do pronárodu.

Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a služebníkům svým bude milostiv.

Ale modly pohanské stříbro a zlato, dílo rukou lidských,

Ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí.

Uši mají a neslyší, nýbrž ani ducha není v ústech jejich.

Buďtež jim podobní, kteříž je dělají, a kdožkoli naději svou v nich skládají.

Dome Izraelský, dobrořečte Hospodinu; dome Aronův, dobrořečte Hospodinu.

Dome Léví, dobrořečte Hospodinu; kteříž se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu.

Požehnaný Hospodin z Siona, kterýž přebývá v Jeruzalémě. Halelujah.

Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo věčné jest milosrdenství jeho.

Oslavujte Boha bohů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Oslavujte Pána pánů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Toho, kterýž sám činí divy veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž učinil nebesa moudře, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž roztáhl zemi na vodách, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž učinil světla veliká, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Slunce, aby panovalo ve dne, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž ranil Egyptské v prvorozených jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

A vyvedl Izraele z prostředku jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

V ruce silné a v rameni vztaženém, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž rozdělil moře Rudé na díly, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

A převedl Izraele prostředkem jeho, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

A uvrhl Faraona s vojskem jeho do moře Rudého, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž vedl lid svůj přes poušť, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž pobil krále veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

A zbil krále znamenité, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Seona krále Amorejského, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Též Oga krále Bázan, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

A dal zemi jejich v dědictví, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

V dědictví Izraelovi, služebníku svému, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž v snížení našem pamatuje na nás, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

A vytrhl nás z nepřátel našich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Kterýž dává pokrm všelikému tělu, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

Oslavujte Boha silného nebes, neboť jest věčné milosrdenství jeho.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.