Psalm 11–41

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodina doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče?

Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem.

Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil?

Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských.

Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho.

Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich.

Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.

(12:1) Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. (12:2) Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

(12:3) Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

(12:4) Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

(12:5) Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

(12:6) Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

(12:7) Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

(12:8) Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

(12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.

(13:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (13:2) Až dokud, Hospodine? Což se na věky zapomeneš na mne? Dokudž tvář svou skrývati budeš přede mnou?

(13:3) Dokud rady vyhledávati budu v mysli své, a den ode dne svírati se v srdci svém? Až dokud se zpínati bude nepřítel můj nade mnou?

(13:4) Vzhlédni, vyslyš mne, Hospodine Bože můj, osvěť oči mé, abych neusnul snem smrti,

(13:5) A aby neřekl nepřítel můj: Svítězil jsem nad ním, a nepřátelé moji aby neplésali, jestliže bych se poklesl.

(13:6) Jáť zajisté v milosrdenství tvém doufám, plésati bude srdce mé v spasení tvém;

zpívati budu Hospodinu, že jest mi tak dobře učinil.

Přednímu zpěváku, píseň Davidova. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by činil dobré.

Hospodin s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.

Všickni se odvrátili, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, že zžírají lid můj, jako by chléb jedli? Hospodina pak nevzývají.

Tehdáž se náramně strašiti budou; nebo Bůh jest v rodině spravedlivého.

Radu chudého potupujete, ale Hospodin jest naděje jeho.

Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Hospodin zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.

Žalm Davidův. Hospodine, kdo bude přebývati v stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé?

Ten, kdož chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a mluví pravdu z srdce svého.

Kdož neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy neuvodí na bližního svého.

Ten, před jehož očima v nevážnosti jest zavržený, v poctivosti pak bojící se Hospodina; a přisáhl-li by i se škodou, však toho nemění.

Kdož peněz svých nedává na lichvu, a daru proti nevinnému nebéře. Kdož tyto věci činí, nepohneť se na věky.

Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.

Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.

Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.

Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.

Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.

Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi.

Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má.

Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.

Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.

Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení.

Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.

Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.

(18:1) Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: (18:2) Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.

(18:3) Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.

(18:4) Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.

(18:5) Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.

(18:6) Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne.

(18:7) V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.

(18:8) Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

(18:9) Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.

(18:10) Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.

(18:11) A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.

(18:12) Udělal sobě z temností skrýši,vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.

(18:13) Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.

(18:14) I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.

(18:15) Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.

(18:16) I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.

(18:17) Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.

(18:18) Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.

(18:19) Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.

(18:20) Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.

(18:21) Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.

(18:22) Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.

(18:23) Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.

(18:24) Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.

(18:25) Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.

(18:26) Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.

(18:27) K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.

(18:28) Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.

(18:29) Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.

(18:30) Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.

(18:31) Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.

(18:32) Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?

(18:33) Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.

(18:34) Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.

(18:35) Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.

(18:36) Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.

(18:37) Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.

(18:38) Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.

(18:39) Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.

(18:40) Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.

(18:41) Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.

(18:42) Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.

(18:43) I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.

(18:44) Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.

(18:45) Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.

(18:46) Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.

(18:47) Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,

(18:48) Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí,…