Proverbs 1:20–33

Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.