A když se posadil na hoře Olivetské, přistoupili k němu učedlníci jeho soukromí, řkouce: Pověz nám, kdy to bude, a která znamení budou příchodu tvého a skonání světa?

I odpověděv Ježíš, řekl jim: Vizte, aby vás žádný nesvedl.

Nebo mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Jáť jsem Kristus, a svedouť mnohé.

Budete slyšeti zajisté boje a pověsti bojů. Hleďtež, abyste se nekormoutili; nebo musí to všecko býti; ale ne ihned bude konec.

Nebo povstane národ proti národu a království proti království, a budou morové a hladové a zemětřesení po místech.

Ale tyto všecky věci jsou počátkové bolestí.

A tehdy vy budete souženi, a budou vás mordovati, a budete v nenávisti u všech národů pro jméno mé.

A tehdyť se zhorší mnozí a vespolek se budou zrazovati a nenáviděti.

A mnozí falešní proroci povstanou, a svedou mnohé.

A že rozmnožena bude nepravost, ustydneť láska mnohých.

Ale kdož by setrval až do konce, tenť spasen bude.

A budeť kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všem národům, a tehdážť přijde skonání.

Protož když uzříte ohavnost zpuštění, předpověděnou od Daniele proroka, ana stojí na místě svatém, (kdo čte, rozuměj,)

Tehdáž ti, kteříž by byli v Judstvu, nechť utekou k horám.

A kdo na střeše, nesstupuj dolů, aby něco vzal z domu svého.

A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucha svá.

Běda pak těhotným a těm, kteréž kojí, v těch dnech.

Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě anebo v svátek.

Nebo bude tehdáž soužení veliké, jakéž nebylo od počátku světa až dosavad, aniž kdy potom bude.

A byť nebyli ukráceni dnové ti, nebyl by spasen nižádný člověk. Ale pro vyvolené ukráceni budou dnové ti.

Tehdy řekl-li by vám kdo: Aj, tutoť jest Kristus, anebo tamto, nevěřte.

Nebo povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a činiti budou divy veliké a zázraky, tak aby v blud uvedli, (by možné bylo,) také i vyvolené.

Aj, předpověděl jsem vám.

Protož řeknou-liť vám: Aj, na poušti jest, nevycházejte. Aj, v skrýších, nevěřte.

Neb jakož blesk vychází od východu slunce, a ukazuje se až na západ, takť bude i příchod Syna člověka.

Neboť kdežkoli bude tělo, tuť se sletí i orlice.

A hned po soužení, kteréž bude těch dnů, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého a hvězdy budou padati s nebe a moci nebeské budou se pohybovati.

A tehdyť se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tuť budou kvíliti všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slavou velikou.

Kterýž pošle anděly své s hlasem velikým trouby, a shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů, od končin nebes až do končin jejich.

Od stromu pak fíkového naučte se podobenství: Když již ratolest jeho odmladne a listí se pučí, porozumíváte, že blízko jest léto.

Takéž i vy, když uzřeli byste toto všecko, vězte, žeť blízko jest a ve dveřích království Boží.

Amen pravím vám, že nepomine věk tento, až se tyto všecky věci stanou.

Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.

O tom pak dni a hodině té nižádný neví, ani andělé nebeští, jediné sám Otec můj.

Ale jakož bylo za dnů Noé, takť bude i příchod Syna člověka.

Nebo jakož jsou za dnů těch před potopou žrali a pili, ženili se a vdávaly se, až do toho dne, když Noé všel do korábu,

A nezvěděli, až přišla potopa, a zachvátila všecky, takť bude i příští Syna člověka.

Tehdyť dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán.

Dvě budou ve mlýně při žernovu; jedna bude vzata, a druhá zanechána.

Bdětež tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má.

Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v které by bdění zloděj měl přijíti, bděl by zajisté, a nedalť by podkopati domu svého.

Protož i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterouž se nenadějete, Syn člověka přijde.

Kdoť tedy jest služebník věrný a opatrný, kteréhož ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v čas?

Blahoslavený služebník ten, kteréhož, přijda pán jeho, nalezl by, an tak činí.

Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.

Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém: Prodlévá pán můj přijíti,

I počal by bíti spoluslužebníky, jísti a píti s opilci,

Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, v kterouž neví.

I oddělíť jej, a díl jeho položí s pokrytci. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti Ženichovi.

Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých.

Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje.

Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými.

A když prodléval Ženich, zdřímaly se všecky a zesnuly.

O půlnoci pak stal se křik: Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu.

Tedy vstaly všecky panny ty, a ozdobily lampy své.

Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje vašeho, nebo lampy naše hasnou.

I odpověděly opatrné, řkouce: Bojíme se, že by se snad ani nám i vám nedostalo, jděte raději k prodavačům a kupte sobě.

A když odešly kupovati, přišel Ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu, i zavříny jsou dveře.

Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám.

A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás.

Bdětež tedy; neb nevíte dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde.

Neb tak se díti bude, jako když člověk jeden, jda na cestu, povolal služebníků svých a poručil jim statek svůj.

I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podle možnosti jeho, i odšel hned.

Odšed pak ten, kterýž vzal pět hřiven, těžel jimi, i vydělal jiných pět hřiven.

Též i ten, kterýž vzal dvě, získal jiné dvě.

Ale ten, kterýž vzal jednu, odšed, zakopal ji v zemi, a skryl peníze pána svého.

Po mnohém pak času přišel pán služebníků těch, i činil počet s nimi.

A přistoupiv ten, kterýž byl pět hřiven vzal, podal jiných pěti hřiven, řka: Pane, pět hřiven dal jsi mi, aj, jiných pět hřiven získal jsem jimi.

I řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.

Přistoupiv pak ten, kterýž byl dvě hřivně vzal, dí: Pane, dvě hřivně jsi mi dal, aj, jiné dvě jimi získal jsem.

Řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého.

Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a sbíraje, kde jsi nerozsypal,

I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest.

A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a sbírám, kdež jsem nerozsypal,

Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, vzal byl bych, což jest mého, s požitkem.

Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.

(Nebo každému majícímu bude dáno, a budeť hojně míti, od nemajícího pak i to, což má, budeť odjato.)

A toho neužitečného služebníka uvrztež do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

A když přijde Syn člověka v slávě své, a všickni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své,

A shromážděni budou před něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů.

A postavíť ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici.

Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.

Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem býval, a přijali jste mne;

Nah jsem byl, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.

Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme tebe, žíznivého, a dávaliť jsme nápoj?

Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme tebe, anebo nahého, a přioděli jsme tebe?

Aneb kdy jsme tě viděli nemocného, aneb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě?

A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.

Potom dí i těm, kteříž na levici budou: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho.

Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti;

Hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláři jsem byl, a nenavštívili jste mne.

Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, aneb hostě, nebo nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě?

Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, mně jste nečinili.

I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.

Read in Logos

Public Domain