Marka 4,26–41

I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.

A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.

Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.

A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.

I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?

Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.

Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.

A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.

A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.

I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.

A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.

Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.

A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?

I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.

I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?

I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?