Luke 24:26–53

Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?

A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.

I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.

I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.

I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?

A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,

Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.

I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.

A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.

Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.

I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?

Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.

A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.

Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?

A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.

A vzav to, pojedl před nimi, [44.] a řekl jim:

Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.

Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.

A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,

A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.

Vy jste pak svědkové toho.

A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.

I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.

I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.

A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.

A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.