John 12:1–19

Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.

I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi.

Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.

Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:

Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?

To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.

Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřebu mého zachovala to.

Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.

Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm, že by tu byl. I přišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.

Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali.

Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.

Potom nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,

Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.

I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:

Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.

Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o něm a že jemu to učinili.

Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých.

Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.

Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm.