Job 28:1–11

Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.