Psalm 69:1–9

(69:1) Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. (69:2) Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

(69:3) Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

(69:4) Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

(69:5) Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

(69:6) Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

(69:7) Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

(69:8) Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

(69:9) Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

(69:10) Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.