Psalm 55

(55:1) Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. (55:2) Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

(55:3) Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

(55:4) A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

(55:5) Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

(55:6) Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

(55:7) I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

(55:8) Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.

(55:9) Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

(55:10) Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

(55:11) Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

(55:12) Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

(55:13) Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

(55:14) Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

(55:15) Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

(55:16) Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.

(55:17) Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

(55:18) U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

(55:19) Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

(55:20) Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

(55:21) Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

(55:22) Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

(55:23) Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.

(55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.