(56:1) Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. (56:2) Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

(56:3) Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

(56:4) Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

(56:5) Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

(56:6) Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

(56:7) Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

(56:8) Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

(56:9) Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

(56:10) A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

(56:11) Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

(56:12) V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

(56:13) Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

(56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

(57:1) Přednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně. (57:2) Smiluj se nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; neboť v tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde ssoužení.

(57:3) Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne.

(57:4) Onť pošle s nebe, a zachová mne od potupy usilujícího mne sehltiti. Sélah. Pošle Bůh milosrdenství své a pravdu svou.

(57:5) Duše má jest u prostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely, a jazyk jejich jako ostrý meč.

(57:6) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

(57:7) Tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali přede mnou jámu, ale sami upadli do ní. Sélah.

(57:8) Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu.

(57:9) Probuď se, slávo má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám.

(57:10) Slaviti tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy.

(57:11) Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.

(57:12) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

(58:1) Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. (58:2) Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?

(58:3) Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

(58:4) Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

(58:5) Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,

(58:6) Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

(58:7) Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

(58:8) Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,

(58:9) Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

(58:10) Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.

(58:11) I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.

(58:12) Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.

Read in Logos

Public Domain