Žalmy 3–5

(3:1) Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. (3:2) Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.

(3:3) Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.

(3:4) Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.

(3:5) Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.

(3:6) Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.

(3:7) Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.

(3:8) Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel.

(3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah.

(4:1) Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův. (4:2) Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou.

(4:3) Synové lidští, dokudž sláva má v potupě bude? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? Sélah.

(4:4) Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu.

(4:5) Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. Sélah.

(4:6) Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina.

(4:7) Mnozí říkají: Ó bychom viděti mohli dobré věci. Hospodine, pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého,

(4:8) I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí.

(4:9) Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné.

Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův. (5:2) Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.

(5:3) Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.

(5:4) Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.

(5:5) Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.

(5:6) Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.

(5:7) Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.

(5:8) Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.

(5:9) Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.

(5:10) Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.

(5:11) Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.

(5:12) A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé.

(5:13) Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej.