Proverbs 8:1–21

Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.