Prísloví 31,13–27

Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.

Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.

Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.

Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.

Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.

Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.

Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.

Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.

Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.

Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.

Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.

Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.

Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.

Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.

Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.