Prísloví 3–4

Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé.

Dlouhosti zajisté dnů, i let života i pokoje přidadí tobě.

Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého,

A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi.

Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.

Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.

Nebývej moudrý sám u sebe; boj se Hospodina, a odstup od zlého.

Toť bude zdraví životu tvému, a rozvlažení kostem tvým.

Cti Hospodina z statku svého, a z nejpřednějších věcí všech úrod svých,

A naplněny budou stodoly tvé hojností, a presové tvoji mstem oplývati budou.

Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho.

Nebo kohož miluje Hospodin, tresce, a to jako otec syna, jejž libuje.

Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk vynášející opatrnost.

Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její.

Dražší jest než drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí.

Dlouhost dnů v pravici její, a v levici její bohatství a sláva.

Cesty její cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné.

Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují, a kteříž ji mají, blahoslavení jsou.

Hospodin moudrostí založil zemi, utvrdil nebesa opatrností.

Uměním jeho propasti protrhují se, a oblakové vydávají rosu.

Synu můj, nechť neodcházejí ty věci od očí tvých, ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti.

I budeť to životem duši tvé, a ozdobou hrdlu tvému.

Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se.

Když lehneš, nebudeš se strašiti, ale odpočívati budeš, a bude libý sen tvůj.

Nelekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když přijde.

Nebo Hospodin bude doufání tvé, a ostříhati bude nohy tvé, abys nebyl lapen.

Nezadržuj dobrodiní potřebujícím, když s to býti můžeš, abys je činil.

Neříkej bližnímu svému: Odejdi, potom navrať se, a zítrať dám, maje to u sebe.

Neukládej proti bližnímu svému zlého, kterýž s tebou dověrně bydlí.

Nevaď se s člověkem bez příčiny, jestližeť neučinil zlého.

Nechtěj záviděti muži dráči, aniž zvoluj které cesty jeho.

Nebo ohavností jest Hospodinu převrácenec, ale s upřímými tajemství jeho.

Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka, ale příbytku spravedlivých žehná:

Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost.

Slávu moudří dědičně obdrží, ale blázny hubí pohanění.

Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.

Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.

Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,

On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.

Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.

Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.

Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.

Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.

Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.

Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.

Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.

Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.

Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.

Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.

Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.

Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,

Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.

Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.

Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.

Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.

Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.

Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.

Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.

Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.

Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.

Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.

Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.