A když on toto k nim mluvil, aj, kníže jedno přistoupilo a klanělo se jemu, řka: Pane dcera má nyní umřela. Ale pojď, vlož na ni ruku svou, a budeť živa.

A vstav Ježíš, šel za ním, i učedlníci jeho.

(A aj, žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho.

Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu.

Ježíš pak obrátiv se a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. A zdráva učiněna jest žena od té chvíle.)

Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev tu trubače a zástup hlučící,

Řekl jim: Odejdětež; nebť neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu.

A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její; i vstala jest děvečka.

A roznesla se pověst ta po vší té zemi.

A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův.

A když všel do domu, přistoupili k němu ti slepí. I dí jim Ježíš: Věříte-li, že to mohu učiniti? Řekli jemu: Ovšem, Pane.

Tedy dotekl se očí jejich, řka: Podle víry vaší staniž se vám.

I otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka: Viztež, ať nižádný o tom nezví.

Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi.

A když oni vycházeli, aj, přivedli mu člověka němého, majícího ďábelství.

A když vyvrhl ďábelství, mluvil jest němý. I divili se zástupové, řkouce: Že nikdy se nic takového neukázalo v lidu Izraelském.

Farizeové pak pravili: Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly.

Read in Logos

Public Domain