Mark 6:45–56

A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.

A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.

A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.

A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.

Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.

(Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.

Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.

A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.

A když vyšli z lodí, hned jej poznali.

A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl.

A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.