Marka 10,1–31

A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.

Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho.

On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?

Kteřížto řekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti.

I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání.

Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.

Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.

I budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.

Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.

A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.

I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.

A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.

Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.

To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží.

Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.

A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.

Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel?

I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.

Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku.

A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.

Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž svůj.

On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.

A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího.

Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.

Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.

Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?

A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.

I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou.

Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium,

Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sestr a matek a synů a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.

Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první.