Luke 2:1–20

I stalo se v těch dnech, vyšlo jest vyrčení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět.

(To popsání nejprve stalo se, když vladařem Syrským byl Cyrenius.)

I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města.

Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (protože byl z domu a z čeledi Davidovy,)

Aby zapsán byl s Marijí, zasnoubenou sobě manželkou, těhotnou.

I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové Marie, aby porodila.

I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, neb neměli jinde místa v hospodě.

A pastýři byli v krajině té, ponocujíce a stráž noční držíce nad svým stádem.

A aj, anděl Páně postavil se podle nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou.

Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu.

Nebo narodil se vám dnes Spasitel, jenž jest Kristus Pán, v městě Davidově.

A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, a ležící v jeslech.

A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích:

Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.

I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti lidé, totiž pastýři, řekli vespolek: Pojďme až do Betléma a vizme tu věc, jenž se stala, o níž Pán oznámil nám.

I přišli, chvátajíce, a nalezli Mariji a Jozefa, a nemluvňátko ležící v jeslech.

A viděvše, rozhlašovali to, což jim povědíno bylo o tom dítěti.

I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což bylo mluveno od pastýřů k nim.

Ale Maria zachovávala všecka slova tato, skládajici je v srdci svém.

I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a viděli, tak jakž bylo povědíno jim.