Jonah 2

(2:2) I modlil se Jonáš Hospodinu Bohu svému v střevách té ryby,

(2:3) A řekl: Z ssoužení svého volal jsem k Hospodinu, a ozval se mi; z břicha hrobu křičel jsem, a vyslyšel jsi hlas můj.

(2:4) Nebo jsi mne uvrhl do hlubiny, do prostřed moře, a řeka obklíčila mne; všecka vlnobití tvá i rozvodnění tvá na mne se svalila.

(2:5) Bylť jsem již řekl: Vyhnán jsem od očí tvých, ale ještěť pohledím na tvůj svatý chrám.

(2:6) Obklíčily mne vody až k duši, propast obklíčila mne, lekno otočilo se okolo hlavy mé.

(2:7) Až k spodkům hor dostal jsem se, země závorami svými zalehla mi na věčnost, ty jsi však vysvobodil od porušení život můj, ó Hospodine Bože můj.

(2:8) Když se svírala ve mně duše má, na Hospodina jsem se rozpomínal, i přišla k tobě modlitba má do chrámu svatého tvého.

(2:9) Kteříž ostříhají marností pouhých, dobroty Boží se zbavují.

(2:10) Já pak s hlasem díkčinění obětovati budu tobě; což jsem slíbil, splním. Hojné vysvobození jest u Hospodina.

(2:11) Rozkázal pak byl Hospodin rybě té, i vyvrátila Jonáše na břeh.