Job 6:14–21

Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.