Job 4:1–11

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.