Job 4

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.