1 Chronicles 10–12

Když pak bojovali Filistinští s Izraelem, utíkali muži Izraelští před Filistinskými, a padli, zbiti jsouce na hoře Gelboe.

I stihali Filistinští Saule a syny jeho, a zabili Filistinští Jonatu, Abinadaba a Melchisua, syny Saulovy.

A když se zsilila bitva proti Saulovi, trefili na něj střelci s luky, a postřelen jest od střelců.

Protož řekl Saul oděnci svému: Vytrhni meč svůj a probodni mne jím, aby přijdouce ti neobřezanci, nečinili sobě ze mne posměchu. Ale nechtěl oděnec jeho, nebo se bál velmi. A pochytiv Saul meč, nalehl na něj.

Tedy vida oděnec jeho, že umřel Saul, nalehl i on na meč a umřel.

A tak umřel Saul i tři synové jeho, a všecka čeled jeho spolu zemřeli.

Když pak uzřeli všickni muži Izraelští, kteříž bydlili za tím údolím, že utekli Izraelští, a že zemřeli Saul i synové jeho, opustivše města svá, též utíkali. I přišli Filistinští a bydlili v nich.

Potom nazejtří přišli Filistinští, aby zloupili pobité. I nalezli Saule a syny jeho, ležící na hoře Gelboe.

A svlékše ho, vzali hlavu jeho i odění jeho, a poslali po zemi Filistinské vůkol, aby to ohlášeno bylo modlám jejich i lidu.

Složili také i odění jeho v chrámě boha svého, hlavu pak jeho přibili v chrámě Dágon.

Tedy uslyšavše všickni v Jábes Galád všecko, což učinili Filistinští Saulovi,

Zdvihli se všickni muži silní a vzali tělo Saulovo, a těla synů jeho, a přinesli je doJábes. A pochovavše kosti jejich pod jedním dubem v Jábes, postili se sedm dní.

A tak umřel Saul pro přestoupení své, jímž byl přestoupil proti Hospodinu, totiž proti slovu Hospodinovu, jehož neostříhal, a že se také radil s duchem věštím, doptávaje se ho,

A nedoptával se Hospodina. Protož zabil jej, a přenesl království na Davida syna Izai.

Nebo shromáždivše se všickni Izraelští k Davidovi do Hebronu, řekli: Aj, my kost tvá a tělo tvé jsme.

Ano předešlých časů, když byl Saul králem, ty jsi vyvodil i přivodil Izraele, a nadto řekl Hospodin Bůh tvůj tobě: Ty pásti budeš lid můj Izraelský, a ty budeš vývoda nad lidem mým Izraelským.

Přišli také všickni starší Izraelští k králi do Hebronu, a učinil s nimi David smlouvu v Hebronu před Hospodinem. I pomazali Davida za krále nad Izraelem, podlé slova Hospodinova skrze Samuele.

Táhl pak David a všecken lid Izraelský k Jeruzalému, (jenž bylo Jebus, nebo tam byli Jebuzejští obyvatelé té země).

I mluvili obyvatelé Jebus Davidovi: Nevejdeš sem. Ale David vzal hrad Sion, to jest město Davidovo.

Nebo byl řekl David: Kdož by koli nejprvé porazil Jebuzea, bude předním a knížetem. Protož vstoupil nejprvé Joáb syn Sarvie, a učiněn předním.

Potom bydlil David na tom hradě, pročež nazvali jej městem Davidovým.

I vystavěl město vůkol a vůkol, od Mello až do okolku, Joáb pak opravil ostatek města.

A tak David čím dále tím více prospíval a rostl; nebo Hospodin zástupů byl s ním.

Tito pak jsou přední z udatných, kteréž měl David, ježto se zmužile přičinili s ním o království jeho se vším Izraelem, aby ho za krále vyzdvihli podlé slova Hospodinova nad Izraelem.

Tento jest počet silných, kteréž měl David: Jasobam syn Chachmonův, přední z vůdců. Ten pozdvihl kopí svého proti třem stům, a zbil je pojednou.

Po něm též Eleazar syn Dodi Achochitského. On byl jeden z těch tří udatných.

Ten byl s Davidem v Pasdammim, když se Filistinští sebrali k boji. A byl tu díl rolí poseté ječmenem, a lid byl utekl před Filistinskými.

I zastavili se u prostřed toho dílu, a obdrželi jej, porazivše Filistinské. A vysvobodil Hospodin lid vysvobozením velikým.

Ti také tři ze třidcíti předních sstoupili k skále k Davidovi do jeskyně Adulam, když vojsko Filistinských leželo v údolí Refaim.

(Nebo David tehdáž bydlil v pevnosti své, a osazený lid Filistinských byl tehdáž u Betléma.)

Pohnul se pak David žádostí, a řekl: Ó by mi někdo dal píti vody z čisterny Betlémské, kteráž jest u brány.

A protož probivše se ti tři skrze vojsko Filistinských, navážili vody z čisterny Betlémské, kteráž jest u brány, a nabravše, přinesli k Davidovi. David pak nechtěl jí píti, ale vylil ji v obět Hospodinu,

A řekl: Nedejž mi toho, Bože můj, abych to učiniti měl. Zdali krev mužů těch píti budu, kteříž se opovážili života svého? Nebo s opovážením života svého přinesli ji. I nechtěl jí píti. To učinili ti tři silní.

Potom Abizai bratr Joábův byl přední mezi třmi, a ten také pozdvihl kopí svého proti třem stům, i pobil je, a byl z těch tří nejslovoutnější.

Z těch tří nad druhé dva jsa nejvzácnější, byl knížetem jejich, a však oněm prvním nebyl rovný.

Banaiáš také syn Joiadův, syn muže udatného, velikých činů, z Kabsael, ten zabil dva reky Moábské. Tentýž sstoupiv, zabil lva v jámě, když byl sníh.

Ten také zabil muže Egyptského zvýší pěti loket. A ačkoli měl Egyptský ten v ruce kopí, jako vratidlo tkadlcovské, však šel k němu s holí, a vytrh kopí z ruky Egyptského, zabil jej kopím jeho.

To učinil Banaiáš syn Joiadův, kterýž také slovoutný byl mezi těmi třmi silnými.

A ač byl mezi třidcíti slavný, však oněm třem se nevrovnal. I ustanovil ho David nad drabanty svými.

Udatní rytíři také i tito: Azael bratr Joábův, Elchanan syn Dodův Betlémský,

Sammot Charodský, Chelez Pelonský,

Híra syn Ikeš Tekoitský, Abiezer Anatotský,

Sibbechai Chusatský, Ilai Achochský,

Maharai Netofatský, Cheleb syn Baany Netofatský,

Ittai syn Ribai z Gabaa synů Beniaminových, Banaiáš Faratonský,

Churai od potoku Gás, Abiel Arbatský,

Azmavet Bacharomský, Eliachba Salbonský,

Synové Chasem Gizonského, Jonatan syn Sage Hararského,

Achiam syn Sacharův Hararský, Elifal syn Urův,

Hefer Mecheratský, Achiáš Pelonský,

Chezro Karmelský, Narai syn Ezbai,

Joel bratr Nátanův, Mibchar syn Geri,

Zelek Ammonský, Nacharai Berotský, oděnec Joába syna Sarvie,

Híra Itrejský, Gareb Itrejský,

Uriáš Hetejský, Zabad syn Achlai,

Adina syn Sizův Rubenský, kníže nad Rubenskými, a s ním jiných třidceti,

Chanan syn Maachův, a Jozafat Mitnejský,

Uziáš Asteratský, Sama a Johiel, synové Chotama Aroerského,

Jediael, syn Simri, a Jocha bratr jeho Tizejský,

Eliel Machavimský, a Jeribai a Josaviáš synové Elnámovi, a Itma Moábský,

Eliel, a Obéd, a Jaasiel z Mezobaia.

Tito pak jsou, kteříž přišli k Davidovi do Sicelechu, když se ještě kryl před Saulem synem Cis, a ti byli mezi udatnými, pomocníci boje,

Nosíce lučiště, a bojujíce pravicí i levicí kamením i střelami z lučiště, a byli z bratří Saulových, z pokolení Beniaminova:

Kníže Achiezer a Joas, synové Semmaa Gabatského, a Jeziel a Felet, synové Azmavetovi, Beracha, a Jéhu Anatotský,

A Ismaiáš Gabaonitský, silný mezi třidcíti, kterýž byl nad třidcíti, Jeremiáš, Jachaziel, Jochanan a Jozabad Gederatský,

A Eluzai, Jerimot, Bealiáš, Semariáš, a Sefatiáš Charufský,

Elkána, Isiáš, Azareel, Joezer a Jasobam, Chorejští,

A Joela a Zebadiáš synové Jerochamovi z Gedor.

Též i z pokolení Gádova utekli k Davidovi k pevnosti na poušť, muži udatní, muži způsobní k boji, užívajíce štítu a pavézy, jichžto tváři jako tváři lvové, a podobní srnám na horách v rychlosti:

Ezer první, Abdiáš druhý, Eliab třetí,

Mismanna čtvrtý, Jeremiáš pátý,

Attai šestý, Eliel sedmý,

Jochanan osmý, Elzabad devátý,

Jeremiáš desátý, Machbannai jedenáctý.

Ti byli z synů Gádových, knížata vojska, jeden nad stem menší, a větší nad tisícem.

Ti jsou, kteříž přepravili se přes Jordán měsíce prvního, ačkoli se byl vylil ze všech břehů svých, a zahnali všecky z údolí na východ i na západ.

Přišli také někteří z synů Beniaminových a Judových k pevnosti Davidově.

I vyšel jim David vstříc, a mluvě, řekl jim: Jestliže z příčiny pokoje jdete ke mně, abyste mi pomáhali, i mé srdce také s vámi se sjednotí; pakli k vyzrazení mne nepřátelům mým, (ješto není nepravosti při mně), popatřiž Bůh otců našich a tresci.

Duch pak posilnil Amazu předního mezi hejtmany, i řekl: Tobě, ó Davide, a těm, jenž s tebou jsou, synu Izai, pokoj; pokoj tobě, pokoj i pomocníkům tvým. Toběť zajisté pomáhá Bůh tvůj. A tak přijal je David, a postavil je mezi knížaty houfů.

Nadto i z pokolení Manassesova odstoupili k Davidovi, když táhl s Filistinskými k boji proti Saulovi, ale nepomáhali jim. Nebo uradivše se, propustili ho zase knížata Filistinská, řkouce: S nebezpečenstvím hrdel našich odstoupil by ku pánu svému Saulovi.

Takž když táhl do Sicelechu, odstoupili k němu někteří z pokolení Manassesova:Adnach, Jozabad, Jediael, Michael, Jozabad, Elihu, a Zilletai, hejtmané nad tisíci v pokolení Manassesovu.

Ti také pomáhali Davidovi s houfy jeho; nebo udatní byli všickni, pročež byli knížaty v jeho vojště.

Anobrž každého dne přibývalo jich Davidovi ku pomoci, až bylo vojsko veliké, jako vojsko Boží.

Tento pak jest počet vývod způsobných k boji, kteříž přišli k Davidovi do Hebronu, aby obrátili království Saulovo k němu podlé slova Hospodinova.

Z synů Judových, nosících pavézy a kopí, šest tisíc a osm set způsobných k boji.

Z synů Simeonových, udatných mužů k boji, sedm tisíc a sto.

Z synů Léví čtyři tisíce a šest set.

Joiada také vývoda synů Aronových, a s ním tři tisíce a sedm set.

A Sádoch mládenec rek udatný, a z domu otce jeho knížat dvamecítma.

A z synů Beniaminových, bratří Saulových tři tisíce; nebo ještě množství jiných drželi stráž domu Saulova.

Z synů též Efraimových dvadceti tisíc a osm set. Ti byli rekové udatní, muži slovoutní v čeledech otců svých.

Z polovice pak pokolení Manassesova osmnáct tisíc, kteříž vyčteni byli ze jména, aby přišli a ustanovili Davida za krále.

Z synů také Izacharových, znajících a rozumějících časům, tak že věděli, co by měl činiti lid Izraelský, knížat jejich dvě stě, a všickni bratří jejich činili podlé rčení jejich.

Z synů Zabulon vycházejících na vojnu, vycvičených v bitvě všelijakými nástroji válečnými, padesáte tisíc, a ku potýkání se v šiku bez choulostivosti srdce.

Z Neftalímova pak pokolení knížat tisíc, a s nimi pavézníků a kopidlníků třidceti a sedm tisíc.

Z pokolení Dan, způsobných k boji, osm a dvadceti tisíc a šest set.

A z pokolení Asserova, kteříž způsobní byli k boji, a umělí v šikování se k bitvě, čtyřidceti tisíc.

A z Zajordání, totiž z Rubenských a Gádských, a z polovice pokolení Manassesova,přišli se všemi nástroji válečnými sto a dvadceti tisíc.

…