Psalm 90:3–10

Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.

Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.