Žalmy 78,32–41

S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.

A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.

Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,

Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:

(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.

A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),

On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.

Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.

Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.

Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.