Psalm 139:1–10

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.