(42:5) Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.

(42:6) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.

(42:7) Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.

(42:8) Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.

(42:9) Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.

(42:10) Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?

(42:11) Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

(42:12) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.

Suď mne, ó Bože, a zasaď se o mou při; od národu nemilosrdného, a od člověka lstivého a nepravého vytrhni mne.

Nebo ty jsi Bůh mé síly. Proč jsi mne zapudil? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám ustavičně choditi?

Sešliž světlo své a pravdu svou, to ať mne vodí a zprovodí na horu svatosti tvé a do příbytků tvých,

Abych přistoupil k oltáři Božímu, k Bohu radostného plésání mého, a budu tě oslavovati na harfě, ó Bože, Bože můj.

Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.

(44:1) Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. (44:2) Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

(44:3) Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

(44:4) Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

(44:5) Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

(44:6) V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

(44:7) Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

(44:8) Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

(44:9) A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.

(44:10) Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

(44:11) Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

(44:12) Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

(44:13) Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

(44:14) Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

(44:15) Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

(44:16) Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

(44:17) A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

(44:18) Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

(44:19) Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

(44:20) Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

(44:21) Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

(44:22) Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

(44:23) Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

(44:24) Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

(44:25) I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

(44:26) Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.

(44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.

(45:1) Přednímu kantoru z synů Chóre, na šošannim, vyučující. Píseň o lásce. (45:2) Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře.

(45:3) Krásnější jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky.

(45:4) Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou.

(45:5) A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných věcí.

(45:6) Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských.

(45:7) Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější.

(45:8) Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.

(45:9) Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují.

(45:10) Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými, přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě.

(45:11) Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého.

(45:12) I zalíbí se králi tvá krása; onť jest zajisté Pán tvůj, protož skláněj se před ním.

(45:13) Tuť i Tyrští s dary, před oblíčejem tvým kořiti se budou bohatí národové.

(45:14) Všecka slavná jest dcera královská u vnitřku, roucho zlatem vytkávané jest oděv její.

(45:15) V rouše krumpovaném přivedena bude králi, i panny za ní, družičky její, přivedeny budou k tobě.

(45:16) Přivedeny budou s radostí velikou a plésáním, a vejdou na palác královský.

(45:17) Místo otců svých budeš míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi.

(45:18) V pamět uvoditi budu jméno tvé po všecky věky, pročež oslavovati tě budou národové na věky věků.

(46:1) Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot. (46:2) Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová.

(46:3) A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře.

(46:4) Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho. Sélah.

(46:5) Potok a pramenové jeho obveselují město Boží, nejsvětější z příbytků Nejvyššího.

(46:6) Bůh jest u prostřed něho, nepohneť se; přispějeť jemu Bůh na pomoc hned v jitře.

(46:7) Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země.

(46:8) Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah.

(46:9) Poďte, vizte skutky Hospodinovy, jakýchť jest pustin nadělal na zemi.

(46:10) Přítrž činí bojům až do končin země, lučiště láme, kopí posekává, a vozy spaluje ohněm,

(46:11) Mluvě: Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh, kterýž vyvýšen budu mezi národy, vyvýšen budu na zemi.

(46:12) Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah.

(47:1) Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm. (47:2) Všickni národové plésejte rukama, trubte Bohu s hlasitým prozpěvováním.

(47:3) Nebo Hospodin nejvyšší, hrozný, jest král veliký nade vší zemi.

(47:4) Uvozuje lidi v moc naši, a národy pod nohy naše.

(47:5) Oddělil nám za dědictví naše slávu Jákobovu, kteréhož miloval. Sélah.

(47:6) Vstoupil Bůh s troubením, Hospodin s zvukem trouby.

(47:7) Žalmy zpívejte Bohu, zpívejte; zpívejte žalmy králi našemu, zpívejte.

(47:8) Nebo král vší země Bůh jest, zpívejte žalmy rozumně.

(47:9) Kralujeť Bůh nad národy, Bůh sedí na trůnu svém svatém.

(47:10) Knížata národů připojili se k lidu Boha Abrahamova; nebo pavézy země Boží jsou, pročež on náramně vyvýšen jest.

(48:1) Píseň žalmu synů Chóre. (48:2) Veliký jest Hospodin, a převelmi chvalitebný v městě Boha našeho, na hoře svatosti své.

(48:3) Ozdoba krajiny, útěcha vší země jestiť hora Sion, k straně půlnoční, město krále velikého.

(48:4) Bůh na palácích jeho, a znají ho býti vysokým hradem.

(48:5) Nebo aj, králové když se shromáždili a spolu táhli,

(48:6) Sami to uzřevše, velmi se divili, a předěšeni byvše, náhle utíkali.

(48:7) Tuť jest je strach popadl, a bolest jako ženu rodící.

(48:8) Větrem východním rozrážíš lodí Tarské.

(48:9) Jakž jsme slýchali, tak jsme spatřili, v městě Hospodina zástupů, v městě Boha našeho. Bůh upevní je až na věky.

(48:10) Rozjímáme, ó Bože, milosrdenství tvé u prostřed chrámu tvého.

(48:11) Jakož jméno tvé, Bože, tak i chvála tvá až do končin země; pravice tvá zajisté plná jest spravedlnosti.

(48:12) Raduj se, horo Sione, plésejte, dcery Judské, z příčiny soudů Božích.

(48:13) Obejděte Sion, a obstupte jej, sečtěte věže jeho.

(48:14) Přiložte mysl svou k ohradě, popatřte na paláce jeho, abyste uměli vypravovati věku potomnímu,

(48:15) Že tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky, a že on vůdce náš bude až do smrti.

(49:1) Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. (49:2) Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

(49:3) Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

(49:4) Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

(49:5) Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

(49:6) I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

(49:7) Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

(49:8) Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

(49:9) (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

(49:10) Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

(49:11) Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

(49:12) Myšlení jejich jest…

Read in Logos

This passage has been shortened. Keep reading Psalm 42–72 in Logos

Public Domain