Psalm 2:1–3:8

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

(3:1) Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. (3:2) Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.

(3:3) Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.

(3:4) Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.

(3:5) Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.

(3:6) Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.

(3:7) Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.

(3:8) Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel.

(3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah.