Žalmy 129–131

Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.

Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.

Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých.

Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí?

Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla.

Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho.

Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra.

Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení.

Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho.

Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží.

Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako dítě ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mně duše má.

Doufej, ó Izraeli, v Hospodina, od tohoto času až na věky.