Žalmy 107–150

Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?

(108:1) Píseň a žalm Davidův. (108:2) Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.

(108:3) Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.

(108:4) Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.

(108:5) Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.

(108:6) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

(108:7) Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.

(108:8) Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.

(108:9) Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

(108:10) Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.

(108:11) Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?

(108:12) Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?

(108:13) Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská.

(108:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše.

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých.

Berlu moci tvé vyšle Hospodin z Siona, řka: Panuj u prostřed nepřátel svých.

Lid tvůj dobrovolný v den boje tvého v ozdobě svatosti, z života hned v svitání jako rosa plod tvůj bude.

Přisáhl Hospodin, a nebude želeti toho, řka: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova.

Pán po pravici tvé potře v den hněvu svého krále.

Soud činiti bude mezi národy, porážku hroznou učiní, potře i hlavu panující nad mnohými krajinami.

Z potoka na cestě píti bude, a protož povýší hlavy.

Halelujah. Slaviti budu Hospodina z celého srdce, v radě přímých i v shromáždění;

Veliké skutky Hospodinovy, a patrné všechněm, kteříž v nich líbost mají;

Slavné a překrásné dílo jeho, a spravedlnost jeho zůstávající na věky.

Památku způsobil předivnými skutky svými milostivý a milosrdný Hospodin.

Pokrm dal těm, kteříž se ho bojí, pamětliv jsa věčně na smlouvu svou.

Mocné skutky své oznámil lidu svému, dav jim dědictví pohanů.

Skutkové rukou jeho pravda a soud, a nepohnutelní všickni rozkazové jeho.

Upevnění na věčnou věčnost; učiněni jsou v pravdě a v pravosti.

Vykoupení poslav lidu svému, přikázal na věky smlouvu svou; svaté a hrozné jest jméno jeho.

Počátek moudrosti jest bázeň Hospodina; rozumu výborného nabývají všickni, kteříž činí ty věci; chvála jeho zůstává na věky.

Halelujah. Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, a v přikázaních jeho má velikou líbost.

Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde.

Zboží a bohatství v domě jeho, a spravedlnost jeho zůstává na věky.

Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý jest, milosrdný a spravedlivý.

Dobrý člověk slitovává se i půjčuje, a řídí své věci s soudem.

Nebo nepohne se na věky, v paměti věčné bude spravedlivý.

Slyše zlé noviny, nebojí se; stálé jest srdce jeho, a doufá v Hospodina.

Utvrzené srdce jeho nebojí se, až i uzří pomstu na svých nepřátelích.

Rozděluje štědře, a dává nuzným; spravedlnost jeho zůstává na věky, roh jeho bude vyvýšen v slávě.

Bezbožný vida to, zlobiti se, zuby svými škřipěti a schnouti bude; žádost bezbožníků zahyne.

Halelujah. Chvalte služebníci Hospodinovi, chvalte jméno Hospodinovo.

Budiž jméno Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky.

Od východu slunce až do západu jeho chváleno buď jméno Hospodinovo.

Vyvýšenť jest nade všecky národy Hospodin, a nad nebesa sláva jeho.

Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu, kterýž vysoko bydlí?

Kterýž snižuje se, aby všecko spatřoval, což jest na nebi i na zemi.

Vyzdvihuje z prachu nuzného, a z hnoje vyvyšuje chudého,

Aby jej posadil s knížaty, s knížaty lidu svého.

Kterýž vzdělává neplodnou v čeled, a matku veselící se z dítek. Halelujah.

Když vycházel Izrael z Egypta, a rodina Jákobova z národu jazyka cizího,

Byl Juda posvěcením jeho, Izrael panováním jeho.

To když vidělo moře, uteklo, Jordán nazpět se obrátil.

Hory poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata.

Coť bylo, ó moře, že jsi utíkalo? Jordáne, že jsi nazpět se obrátil?

Ó hory, že jste poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata?

Pro přítomnost Panovníka třásla jsem se já země, pro přítomnost Boha Jákobova,

Kterýž obrací i tu skálu v jezero vod, a škřemen v studnici vod.

Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou.

Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh…