Psalm 1–41

Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá.

Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí.

Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede.

Ne takť budou bezbožní, ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr.

A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých.

Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

(3:1) Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. (3:2) Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.

(3:3) Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.

(3:4) Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.

(3:5) Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.

(3:6) Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.

(3:7) Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.

(3:8) Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel.

(3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah.

(4:1) Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův. (4:2) Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou.

(4:3) Synové lidští, dokudž sláva má v potupě bude? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? Sélah.

(4:4) Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu.

(4:5) Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. Sélah.

(4:6) Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina.

(4:7) Mnozí říkají: Ó bychom viděti mohli dobré věci. Hospodine, pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého,

(4:8) I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí.

(4:9) Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné.

Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův. (5:2) Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.

(5:3) Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.

(5:4) Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.

(5:5) Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.

(5:6) Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.

(5:7) Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.

(5:8) Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.

(5:9) Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.

(5:10) Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.

(5:11) Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.

(5:12) A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé.

(5:13) Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej.

(6:1) Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův. (6:2) Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.

(6:3) Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.

(6:4) Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?

(6:5) Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.

(6:6) Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?

(6:7) Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.

(6:8) Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.

(6:9) Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.

(6:10) Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal.

(6:11) Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni.

(7:1) Osvědčení neviny Davidovy, o čemž zpíval Hospodinu z příčiny slov Chusi syna Jeminova. (7:2) Hospodine Bože můj, v toběť doufám, vysvoboď mne ode všech protivníků mých, a vytrhni mne,

(7:3) Aby neuchvátil jako lev duše mé, a neroztrhal, když by nebyl, kdo by vysvobodil.

(7:4) Hospodine Bože můj, učinil-li jsem to, jest-li nepravost při mně,

(7:5) Činil-li jsem zle tomu, kdož se ke mně pokojně choval, (nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny),

(7:6) Nechať stihá nepřítel duši mou, i popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. Sélah.

(7:7) Povstaň, Hospodine, v hněvě svém, vyvyš se proti vzteklostem mých nepřátel, a prociť ke mně, nebo jsi soud nařídil.

(7:8) I shrne se k tobě shromáždění lidí; pro ně tedy u výsost navrať se zase.

(7:9) Hospodin souditi bude lidi. Sudiž mne, Hospodine, podlé spravedlnosti mé, a podlé nevinnosti mé, kteráž při mně jest.

(7:10) Ó by již k skončení přišla nešlechetnost bezbožných, spravedlivého pak abys utvrdil ty, kterýž zkušuješ srdce a ledví, Bože spravedlivý.

(7:11) Bůh jest štít můj, kterýž spaseny činí upřímé srdcem.

(7:12) Bůh jest soudce spravedlivý, Bůh silný hněvá se na bezbožného každý den.

(7:13) Neobrátí-li se, naostříť meč svůj; lučiště své natáhl, a naměřil je.

(7:14) Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil.

(7:15) Aj, rodí nepravost; nebo počav těžkou bolest, urodí lež.

(7:16) Jámu kopal, i vykopal ji, ale padne do dolu, kterýž přistrojil.

(7:17) Obrátíť se usilování jeho na hlavu jeho, a na vrch hlavy jeho nepravost jeho sstoupí.

(7:18) Slaviti budu Hospodina podlé spravedlnosti jeho, a žalmy zpívati jménu Hospodina nejvyššího.

(8:1) Přednímu zpěváku na gittejský nástroj, žalm Davidův. (8:2) Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! Nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa.

(8:3) Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel, abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se.

(8:4) Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:

(8:5) Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ?

(8:6) Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej.

(8:7) Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho:

(8:8) Ovce i voly všecky, také i zvěř polní,

(8:9) Ptactvo nebeské, i ryby mořské, a cožkoli chodí stezkami mořskými.

(8:10) Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi!

(9:1) Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův. (9:2) Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.

(9:3) Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,

(9:4) Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.

(9:5) Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.

(9:6) Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.

(9:7) Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.

(9:8) Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.

(9:9) Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.

(9:10) Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.

(9:11) I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.

(9:12) Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.

(9:13) Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.

(9:14) Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,

(9:15) Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.

(9:16) Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.

(9:17) Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah.

(9:18) Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem.

(9:19) Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.

(9:20) Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou.

(9:21) Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah.

Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?

Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.

Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.

Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na…