Proverbs 1–9

Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,

Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,

K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,

Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,

K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.

Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;

Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.

Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;

Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;

Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;

Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:

Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;

Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.

Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,

Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.

Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,

Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.

Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,

Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,

Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,

Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,

Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;

Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,

Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;

K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;

Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;

Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.

Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;

Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.

Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé.

Dlouhosti zajisté dnů, i let života i pokoje přidadí tobě.

Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého,

A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi.

Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.

Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.

Nebývej moudrý sám u sebe; boj se Hospodina, a odstup od zlého.

Toť bude zdraví životu tvému, a rozvlažení kostem tvým.

Cti Hospodina z statku svého, a z nejpřednějších věcí všech úrod svých,

A naplněny budou stodoly tvé hojností, a presové tvoji mstem oplývati budou.

Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho.

Nebo kohož miluje Hospodin, tresce, a to jako otec syna, jejž libuje.

Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk vynášející opatrnost.

Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její.

Dražší jest než drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí.

Dlouhost dnů v pravici její, a v levici její bohatství a sláva.

Cesty její cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné.

Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují, a kteříž ji mají, blahoslavení jsou.

Hospodin moudrostí založil zemi, utvrdil nebesa opatrností.

Uměním jeho propasti protrhují se, a oblakové vydávají rosu.

Synu můj, nechť neodcházejí ty věci od očí tvých, ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti.

I budeť to životem duši tvé, a ozdobou hrdlu tvému.

Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se.

Když lehneš, nebudeš se strašiti, ale odpočívati budeš, a bude libý sen tvůj.

Nelekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když přijde.

Nebo Hospodin bude doufání tvé, a ostříhati bude nohy tvé, abys nebyl lapen.

Nezadržuj dobrodiní potřebujícím, když s to býti můžeš, abys je činil.

Neříkej bližnímu svému: Odejdi, potom navrať se, a zítrať dám, maje to u sebe.

Neukládej proti bližnímu svému zlého, kterýž s tebou dověrně bydlí.

Nevaď se s člověkem bez příčiny, jestližeť neučinil zlého.

Nechtěj záviděti muži dráči, aniž zvoluj které cesty jeho.

Nebo ohavností jest Hospodinu převrácenec, ale s upřímými tajemství jeho.

Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka, ale příbytku spravedlivých žehná:

Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost.

Slávu moudří dědičně obdrží, ale blázny hubí pohanění.

Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.

Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.

Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,

On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.

Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.

Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.

Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.

Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.

Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.

Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.

Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.

Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.

Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.

Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.

Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.

Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,

Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.

Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.

Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.

Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.

Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.

Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.

Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.

Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.

Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.

Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.

Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.

Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.

Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,

Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?

Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.

Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.

Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,

Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.

…