Matouše 13,47–58

Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře a ze všelikého plodu shromažďující;

Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, v nádoby své, a což bylo zlého, preč zamítali.

Takť bude při skonání světa. Vyjdou andělé a oddělí zlé z prostředku spravedlivých,

A uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.

Potom dí jim Ježíš: Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane.

On pak řekl jim: Protož každý učitel umělý v království nebeském podoben jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci.

I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství tato, bral se odtud.

A přišed do vlasti své, učil je v školách jejich, takže se velmi divili, řkouce: Odkud má tento moudrost tuto a moc tuto?

Zdaliž tento není syn tesařův? a zdaliž matka jeho neslove Maria a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas?

A sestry jeho zdaliž také všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky věci?

I zhoršili se na něm. A Ježíš řekl: Není prorok beze cti, než v své vlasti a v domu svém.

I neučinil tu mnoho divů, pro nevěru jejich.