Mark 13:24–37

V těch pak dnech, po soužení tom, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého.

A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se.

A tehdážť uzří Syna člověka, an se béře v oblacích s mocí velikou a s slavou.

I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe.

Od fíku pak učte se podobenství: Když již ratolest jeho odmladne a vypučí se listí, znáte, že blízko jest léto.

Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích království Boží.

Amen pravím vám, žeť nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou.

Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.

Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, jenž jsou v nebesích, ani Syn, jediné sám Otec.

Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas.

Syn člověka zajisté jest jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vladařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl.

Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno;

Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte.

A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte.