Lukáše 23,44–56

A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.

I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.

A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.

A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.

A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.

Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to.

A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,

Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího,

Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo,

A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován.

A byl den připravování, a sobota se začínala.

Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.

Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.