Lukáše 22–24

Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.

I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.

Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.

A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.

I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.

A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.

Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.

I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.

A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?

On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.

A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?

A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.

I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.

A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.

I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.

Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.

A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.

Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.

A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.

Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.

Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.

A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.

Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.

Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.

On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.

Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.

Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.

Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.

A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,

Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.

Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.

A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.

I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.

Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.

Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.

Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.

A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.

A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.

A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,

Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.

I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.

A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.

A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.

I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.

A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.

Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?

A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?

I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.

A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.

I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?

Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.

A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.

A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.

A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.

A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.

A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.

A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.

I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.

I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

I vyšed ven Petr, plakal hořce.

Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.

A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?

A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.

A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,

Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.

A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.

Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.

I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.

A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.

Tehdy povstavši všecko to množství jich, vedli jej ku Pilátovi.

A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.

Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.

I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.

Oni pak více se rozmáhali v křiku, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.

Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.

A když zvěděl, že by byl z panství Herodesova, poslal jej k Herodesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.

Herodes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, protože mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div od něho učiněný uzří.

I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.

Stáli pak tu přední kněží a zákoníci, tuze na něj žalujíce.

A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.

I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.

Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,

Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete.

Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.

Protož potresce ho, propustím jej.

Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně.

Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše.

Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.

Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše.

A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj!

A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím.

Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží.

Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.

I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.

A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem.

I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho.

A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.

Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.

Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás!

Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?

Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.

A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.

Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.

I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.

Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,

A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě.

A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.

Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.

A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení?

Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil.

I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.

I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se…