Plác 3,19–33

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

Neboť nezamítá Pán na věčnost;

Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.