Job 8:8–19

Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.