Job 40:7–14

(40:2) Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

(40:3) Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?

(40:4) Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?

(40:5) Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.

(40:6) Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.

(40:7) Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.

(40:8) Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.

(40:9) A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.